Donostia-San Sebastian

Z uvěznění na parkovišti v Zarautz nás vysvobodil chlapík z hospody. Samozřejmě anglicky neuměl, nebylo ale těžký pochopit, že tam nemáme co dělat. Jedem se na jiný parkoviště navléct do neoprénů a hurá k vodě. Je to sranda, jak je tady surfař normální součást města a bosí lidi v neoprénech se tu proplétají mezi lidmi, co jdou třeba nakoupit do supermarketu.
Vlny jsou ale naprd, shorebreak – vlna se balí až uplně na pláži, takže není kam dojet a dříve chytnout nejde, protože nemá potřebnou energii. Takže jsme pověsili batoh na hřebík a dlouho jen tak seděli na kamenym nábřeží a koukali na oceán. Je to děsný kino, člověk by na to mohl zírat hodiny a hodiny. Pořád se tam něco děje a pokaždý trochu jinak.

Martina ještě zkouší sehnat v surf shopech kontakt na někoho, kdo by dokázal opravit surf, ale marně. Balíme svých 999 švestek a jedem do Donostia-San Sebastianu, kde nás překvapí zrovna vrcholící 63. ročník filmovýho festivalu, což je španělskej ekvivalent MMF Karlovy Vary, takže je všude asi miliarda aut. Nacházíme super místo na parkování ej kej ej kempování hned u tý jejich městský pláže, kde opět pozorujeme, ano, přesně tak, západ slunce. Opět. Tenhleten je tady obzvláště vypečenej, protože jsou tu kolem skály a na mokrym písku na pláži se odráží světla ulice a velký budovy na nábřeží, ve kterým probíhá filmovej festival. A ta svítící věc na kopci vpravo je kamenná socha Krista. San Sebastian je takový zdejší Rio. 😀 Moc pěkný to je.

IMG_9061

Na skejtu projíždíme noční město a zastavujem se v každym druhym baru na tapas. Většinou nějakej kousek pečiva se všim možnym navrchu. 🙂 Dost často je to něco vajíčkovýho nebo rybího. Nakonec zmrzka. Dost to tu v noci žije, podstattnej podíl na tom bude mít filmovej festival, ale myslim, že oproti normálu to nebude moc rozdíl. Lidi tu prostě žijou venku. Městský plácky jsou plný dětí, který hrajou hry nebo prostě jenom pobíhaj po městě a nikoho to nesere, přestože už je po setmění.

Ráno oblíkáme neoprény a poprvé pádluju na line-up. Shorebreak trvá, jezdit se moc nedá. Ani kolem neni moc surfařů, což je jasný znamení toho, že vlny sucks a nemá cenu tu být.

Odpoledne si dáváme výšlap na Jesuse. Maj tu nad městem opevnění na jehož vrcholku se tyčí socha Ježíše. Shora je božskej výhled na přístav a pláž a z druhý strany na širej oušn.

Pak už jen chvíli zevlíme po městě, v krámu u číňana, kterej tam má snad všechno od žertovnejch masek po chemikálie na výrobu bomby, kupujem nějaký drobnosti a opouštíme pobřeží. Jedeme do Pyrenejí. Kopce. Oujé.

Plumm Written by:

zemědělec

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *