Jednou nohou v Galicii

Mílovy poznámky v notesu: “OMFG! Umí anglicky! Aha, tak ne.”

Probouzíme se na cestě nad pláží De Los Silencios – ocitli jsme se tu náhodou, po tom, co jsme se uprostřed noci rozhodovali, jestli cestou urvat nebo neurvat něco z podvozku cestou na jiný místo. Byli jsme myslím mile překvapeni, fakt dramatický výhledy. Ocitli jsme se na začátku rozervanýho galicijskýho pobřeží. Co padesát kilometrů, úplně jiný místo.. Tohle je očividně populární víkendovou destinací městských lidí. Začínáme mít pocit, že nám furt někdo civí do obýváku.:)

Rozervaná Galicie na Los Silencios, takhle to tu vypadá všude.
Rozervaná Galicie na Los Silencios, takhle to tu vypadá všude.

Zase už objíždíme pláže, bohužel počasí začíná být stejně naladěný jako to místní pobřeží, takže jen teoretizujeme. Po vlnách ani stopy, zato krásně fičí kiterům. Za dlouhých večerů v dodávce si aspoň dáme dohromady vlastního průvodce. Třeba si tam zaneseme mystickou La Palomu, která v tomto nečase sklízela nejlepší hodnocení v předpovědích na surf-forecast.com. Spíme na playa Peňarronda (fotka v úvodu), která se nakonec ukáže jako velmi milý místo a skoro na dva dny (!) se stane naším domovem.

Silný vítr (kolem 30-50km/h) a vytrvalý déšť nás tak trochu uvězní na útesu, ale nám je fajn. Jako bychom byli někde doma v baráčku, s předzahrádkou, zahradní kuchyní a parádním výhledem. Míla se konečně úspěšně kurýruje z Moribundu, první den pestré stravy. Já si dám parádní podzimní surfovačku – testuju neoprénový botičky a musím řict, že tahle věci mi dosud opravdu chyběla. Fakt platí, že chlad jde od nohou. Člověk je sice trochu nemotornej s gumovýma nohama, ale na všechno se dá zvyknout.

Relaxujeme a já se konečně taky trochu začtu do Smutných tropů – ležáka z domácí knihovničky. Míla píše a píše články na blog – osekaná verze hry Le Trip Magnifique pro český trh se objevuje oficiálně na trhu.

Fotíme polaroidy, točíme GoPro videa, sjíždíme další a další pláže a přístavy. Trochu na nás doléhá depka z počasí a devastace zdejší krajiny průmyslovou výrobou, ale vyváží to všechny ty majáky, útesy, vyhlídky, krávy, ovce, i svérázní místňáci v ulicích. Ztrácím botu, ale ani to nevadí, mám na oplátku misku plnou fantastickejch jablek od cesty. Unaveni vařením hledáme, kde se najíst a jak na potvoru je zrovna státní svátek. A to se ve Španělsku nikde netrhnou dveře. Oceán naštěstí nezklame a další tipů od kamarádů (tuto metodu získávání informací vřele doporučujeme!) nám připravil opravdovou pastvu pro oči. Secret spot jak ze žurnálu! Nabíjí nás to energií ještě druhý den.

IMG_0507

(pozn. Milan – Na tom secret spotu jak o něm psala Martja jsem poprvý v životě viděl vydru ve volný přírodě. Naháněl jsem jí tam po šutrech, abych jí vyfotil. Jo a tu botu Martina ztratila při kradení jablek, to zapomněla zmínit. 🙂 )

IMG_0491

Martja Written by:

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *