Námořnický industriál, skleníky a města duchů

Příslib návratu k oceánu mě osobně naplnil očekáváním, že bychom se mohli zas na chvilku vrtnout k surfingu. Najít si pláž u lesa, kde si natáheneme slacklinu, večer zapálíme oheň a rozbalíme všechny možný další vychytávky, co se zatím krčí v autě někde v koutě. Sůl ve vzduchu značila další, novou šanci. To jsme ale ještě nevěděli, že nás čeká exkurze do míst, kterým bychom se doma asi spíše vyhnuli. Několik dní jsme tápali v dešti a větru krajinou mezi těžkou průmyslovou a potravinářskou výrobou – to vše naředěné umělými předimenzovanými rezorty.

Nebylo to samozřejmě tak hrozný, člověk jen musí první odstavec vždycky trochu přikrášlit, aby to vůbec někdo četl dál. V dnešním světě zrychlený komunikace zabírají hlavně skandály a senzace. Občas jsme si říkali na nočních přejezdech, že tenhle smrad bychom vám opravdu rádi nějak zprostředkovali, páč jinak to tu všechno s tou kulisou moře a dun vypadá z fotek pořád až moc pěkně. Třeba na večírku u příležitosti uvedení našeho videa z tohohle výletu dostanete jako bonus lahvičku s močůvkou, hnijící maso v alobalu nebo čpavkový parfém.

Mezi hlavní hybatele zdejšího průmyslu dle wikipedie patří například hutnictví, těžební či chemický průmysl a výroba potravin všeho druhu. V tom myslím vůbec nelžou – všechno z toho jsme viděli na vlastní oči.:) Pole tu najdete i na těch nejnepravděpodobnějších místech, jako jsou třeba útesy nad plážema, v horách se pěstuje i na těch nejpříkřejších svazích, a to nejen víno. Skleníky tu připomínají spíš haly. Skoro celé severní pobřeží – od řeky Cávado, přes Porto až do Aveira, je lemované elektrárnami a chemickými provozy, které střídají obrovská překladiště námořní dopravy (ve které byli svého času Portugalci velkými průkopníky). V Matosinhos, což je takové skoro předměstí Porta, byly sklady kontejnerů tak monstrózní, že se tam snad vrátím, jen proto, abych na to chvíli tupě zírala (tentokrát jsem seděla za volantem..).

Krajinu tu ovlivňuje ruka člověka na každém kroku, i když houževnatý eukalyptus a bambus spolu s pohybujícími se dunami a vlnami, které trhají při zimních bouřích do oceánu celé útesy, stále připomínají, že příroda je tu stále mezi námi. Občas se z pustiny vynoří město ve stylu Las Vegas – bez toho všeho pozlátka, ale stejně nesmyslné. V tuhle dobu, kdy hlavní turistická sezóna dávno skončila, je do očí bijící zdejší překotná uniformovaná výstavba. Nejvýraznější je to kolem Porta, kde se průmyslový areály a přístavy mísí s víkendovými městy duchů, alejemi stromů protkanými ulicemi stovek bílých domků všech možných architektonických stylů. Svůj vlastní barák mají v týhle zemi snad i kojenci. Největší bizár podle mě bylo candytown Berra-Nova Costa.

Candytown Nova Costa
Candytown Nova Costa

V týhle oblasti každopádně stojí za to se podívat do Porta, zvlášť pokud máte rádi portský, Prahu a železný mosty. My jsme se sem řízením osudu dostali dvakrát, nakonec ale naše návštěva byla zasvěcena nákupům a internet session na parkovišti u obchoďáku. Doplnili jsme zásoby plynu na vaření, já nahradila ztracený boty a dali jsme druhou šanci GoPru. Snad ho teď pro změnu třeba neutopíme! Sbíráme si saky paky a utíkáme dál na jih – další must see je Nazaré, proslavené svou obří vlnou, která podle předpovědi za několik dní bude skutečně obří.

nazare-25-10-forecast-v2

Martja Written by:

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *