Národním parkem Peneda-Gerês

Píše se pondělí 19. října. Měsíc na cestě. Moledo opouštíme neradi, zaprvý tam bylo hezky a zadruhý jsme si na tamní parkoviště u pláže docela rychle zvykli. Tímto děkuji Ruivo’s Baru, kterej nám nevědomky poskytoval neomezený internety po celou dobu našeho pobytu, páč jejich wifina dosáhla až na parkoviště. 🙂 Ale vlny nejsou a cesta musí pokračovat.

Cestou na jih jsme zavítali do města Viana do Castelo, kde jsme zakempili na parkovišti společně se skupinkou důchodců v obytňácích. Nechápu jednu věc, proč jsou všechny ty obytný karavany tak hnusný a proč jsou všechny bílý. Skoro jak kdyby každej průmyslovej designér, kterej neni dost dobrej na to, aby dělal v nějaký normální automobilce, nakonec šel kreslit obytný karavany. Něco jak když někomu nejdou triky na skejtu, tak začne brázdit u-rampu na koloběžce. Dtto. surf vs. bodyboard.

Ve Viana do Castelo je kopec Santa Luzia, na kterym stojí krásná bazilika jménem, ano, Santa Luzia, o který se nikde nic moc nepíše, páč je to zřejmě naprosto nedůležitej kostel postavenej až na začátku 20. století. 🙂 Každopádně zanechá dojem, páč vypadá fakt zvlášně. Exteriér i interiér, kterej je celej bílej včetně oltáře. Stojí za zhlídnutí.

Viana do Castelo z vršku Santa Luzia
Viana do Castelo z vršku Santa Luzia

Na další, jak říkáme my sudeťáci, kempingplatz, vyrážíme tradičně až za tmy. Jedem si od těch nechutně krásných prosluněných písečných pláží odpočinout do vnitrozemí do hor do ještě hezčího národního parku Peneda-Gerês. Dorazili jsme až do vesnice Soajo, kde jsme zjistili, že nám v nádrži zbyla nafta sotva na pár desítek kilometrů. A čím se vyznačujou národní parky? Správně, nejsou tam benzínky, takže jsme zařadili rychlost, dali nohu na brzdovej pedál a z těch kopců dobrzdili do nejbližšího města na okraji parku v naději, že natrefíme na pumpu. Při tom nám do cesty lezli volně žijící divoký koně, který se suveréně prochází po silnicích v serpentinách, páč jsou prostě ve svym hoodu, tak si dělaj co se jim zachce a my, vetřelci v jejich teritoriu, se musíme podřídit. 🙂

IMG_1081

S plnou nádrží jsme pak jeli stejnou cestou zpátky, pro změnu nám do cesty lezly krávy, který ve svym hoodu sice nejsou, na druhou stranu je jim uplně u oháňky, jestli je někdo zajede, takže si tam taky dělaj co chtěj. Ráno jsme opět nenašli další pravěkej dolmen, v pořadí snad už třetí. Skoro to vypadá, jako by pravěký dolmeny byly taková jedna velká portugalská habaďůra. Pokecali jsme s polákem, kterej nám dal tipy na návštěvu dalších míst, my ho za odměnu vybavili zásobou magnifique samolepek. Žije ve svym Land Roveru, říkal, že noci začínají být chladný, tak jede dál na jih. A má pravdu, začíná být kosa. Přes den je to pohoda, ale v noci to chce mikinu, víno, gril a teplej čaj. K vzteku.

Od neexistujících dolmenů jsme zamířili zpátky do vesničky Soajo, kde maj takovou drobnou skalní plošinu plnou zdejších tradičních sýpek, který dokonce pořád využívaj. Šmírovali jsme klíčovou dírkou, některý jsou prázdný, v jiných je hromada kukuřice.

Tradiční stéle využívané sýpky ve vesnici Soajo
Tradiční stéle využívané sýpky ve vesnici Soajo

IMG_9051

Místo všudypřítomných eukalyptopvých lesů jsou v tomhle parku normální jehličnany a místa, kde zrovna les neroste, jsou totálně posetý balvanama. Úvodní fotka ho dokonale vystihuje. Současně skrz park vede spoustu původních kamenných cest, který tady kdysi vybudovali Římani. Kolem několika vesniček, kterými jsme projížděli, se všude pěstuje vinná réva. Taky jsme po cestě narazili na velkou přehradu, byl by hřích nepřelézt mříže a neočíhnout jí zespoda:)

Zbytek opravených románských cest, dnes po nich jezdí auta
Zbytek opravených románských cest, dnes po nich jezdí auta

Ze Soaja jsme lesníma silničkama úspěšně dobloudili až ke Cascata do Arado, kasakádovým vodopádům.

IMG_1300

Ty vodopády jsou hezký, ale jsou to prostě vodopády, turistický lákadlo, bylo tam s náma pár dalších lidí. Ale když se ček vyprd na vodopády a vydrápal se mezi balvany nad vodopády, otevřela se před nim nejkrásnější krajina, jakou jsem v životě viděl. A to myslim naprosto vážně. Nehluboká roklina, plná velikejch šutrů a nízkejch keřů. Potok tam tvořil několik dalších mnohem menších kaskád, ale předevšim tam nebyla ani noha. Žádný lidi, žádnej parfém a žádný selfie tyčky. Ani nevim, jak dlouho jsem tam v tom místě nad vodopádem strávil, nemohl jsem se toho místa nabažit. Snažil jsem se tam něco vyfotit, ale všechny fotky oproti realitě vypadaly strašně trapně, tak jsem je smazal a mam to uložený jen ve svý paměti, muhehe. Mam tu jen tuhle podzimní fotku z cesty zpět k vodopádu.

IMG_1336

Za tmy se pakujem a odjíždíme zpátky do civilizace.

Plumm Written by:

zemědělec

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *