Návrat k městskému životu aneb Lisabon na dohled

Další zastávkou na jih od Ericeiry už je Lisabon, tedy přesněji řečeno všechna jeho předměstí. Portugalská města jsou překvapivě malá. Připojování předměstských lokalit k centrům tu nefunguje jako u nás a tak Lisabon, který v podstatě přejíždíte z jedné strany na druhou i několik hodin, má polovinu obyvatel, co Praha. A to je jeho součástí obří říční nákladní přístav. Centrum města jsme navštívili jen zběžně, mnohem víc času jsme trávili projížděním okolních “měst” a pravidelnými výlety do nedalekého venkovského sídla zdejších králů – Sintry – ale to už je na další článek pro Mejlu.

První zastávkou na cestě na Lisabon bylo Guincho – větrná pláž s obřími vlnami a záludnými proudy, kde odvážní surfaři lámou prkna. Díky blízkosti toalet a internetu v zázemí 4hvězdičkového hotelu se nám stává dalším domovem s přestávkami skoro na týden. Jinak je tu dost zpustlo na to, že je to vyhlášená příměstská pláž sousedící s nóbl hotely a vilovou čtvrtí.. Vyžene nás odsud až pouštní bouře a teploty klesající k deseti stupňům – co naplat, vítr je na tomhle výletě naším největším nepřítelem. Na desítky aut, co sem každou noc přijížděla, ať už za účelem pořádání večírků či tajných mileneckých schůzek, si člověk zvykne celkem rychle..:)

Pláž Guincho, u které jsme strávili něco přes týden
Pláž Guincho, u které jsme strávili něco přes týden

V průběhu čtrnácti dnů jsme střídavě popojížděli mezi Guinchem a dalšími plážemi na cestě do Lisabonu. V honbě za vlnami a alespoň částečným zázemím (přecejen zde byla znát blízkost města.:) jsme nakonec projeli pobřeží i na jih od Lisabonu – Costa Caparica – kde jsme objevili na kilometry se táhnoucí kempy sestávající z prapodivných soustav plachet/stanů, pod které se schovají celé byty.. Ani nově postavená promenáda a nekonečnými bloky beztvarých bytových domů nevylepšila dojem, který jsme si odsud odvezli – totální příměstská dekadence..

Nejkrásnější výjev z Costa Caparicy...vařba oběda a sušba neoprénů na parkovišti.
Nejkrásnější výjev z Costa Caparicy…vařba oběda a sušba neoprénů na parkovišti.

Oproti tomu Carcavelos, obří městská pláž, kam si jezdí zaběhat snad půlka Lisabonu, byla výstavní síní zdejších předměstí. Škoda jen, že jsem si tu jak malý děcko rozbila kolena na skejtu a tím se na dva týdny vyřadila z normálního provozu. Vlny tu totiž byly zdaleka nejmilejší (rozuměj nejjednodušší podmínky.:) a vlastně nic moc nám tu nechybělo. Na druhou stranu ale člověku se tu pořád připomíná krutá realita toho, že žije na parkovišti, kde mu lidi neustále zírajjí do auta (rozuměj do obýváku) a neustálý ruch z přiléhajících silnic a aut nelze vypnout. S přicházejícím ochlazením se taky prodlužuje čas, kdy je venku tma a zima a člověk se musí v autě v podstatě bez hnutí nějak zabavit. Míla si tu tak alespoň vydělal dalších pár korun kreslením storyboardu.


Cascais
Cascais

Za zmínku ale každopádně ještě stojí Cascais, dle mého názoru nejhezčí ze všech “beach cities” kolem Lisabonu. Původně obyčejná rybářská vesnice, která se díky své poloze stala na přelomu 19. a 20. století oblíbenou destinací královské rodiny je dneska jednou z nejbohatších oblastí země a láká nejen zahraniční turisty, ale i víkendové návštěvníky ze středu města.. A je to vidět. Výstavní tu mají přístav, promenádu kolem oceánu i kompletně zrenovované historické centrum. Najdete tu taky muzea a galerie – v jedné z desítek pevností, které lemují přístupové pobřežní cesty do hlavního města, mají své ateliéry mladí umělci. Pro milovníky hazardu je tu také vyhlášené kasino, které se stalo vzorem pro nejmenovanou Bondovku a komu by ani to nestačilo, ten může nasednout na vlak a za půl hodiny přistane v centru metropole, kde si na své přijde snad každý – ať už je to gurmán nebo fanoušek kvalitní architektury.

Maják v Cascais
Maják v Cascais

Martja Written by:

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *