Picos na dosah

Poznámky k počasí na příštích několik dní se dají shrnout pod pojem oblačno až deštivo, s nárazovým větrem dosahujícím rychlosti až 45 kilometrů v hodině. Jsme jak na houpačce – přes den sunshine a v noci záplavám zabraňuje snad jen všudypřítomné písečné podloží. Ale pomalu si zvykáme. Na cestě do Portugalska nás čeká pravděpodobně ještě něco drsnějšího, s tím, čemu jsme utekli z Čech se to ale nemůže rovnat. Ještě že tak. Snad bude platit, že čím víc na jih, tím tepleji..

IMG_9923

Větší starosti nám ale dělá Mílův moribundus, který si nakonec vyžádá těžkou dietu. Zatím si ale užíváme plážovou pohodu s panenkou na grilu a epesním výhledem – sami na playa Usgo – ideální příležitost pro revizi hygienických potřeb, a to i těch, které jsme dosud nepoužili. Sem tam se objeví a zase zmizí pejskař, plavec, nebo lidi, co pouští draky. Vlny jako no tits – takový ten klid před bouří. V autě další šutr do sbírky. Na skalku, až se někde na chvíli usadíme. Teď je ale zase třeba zvednout kotvy – výletem přes můj letní byt u kamarádů z Playgroundtravel a kultovní skalní spot Liencres. A zase tu máme německý kluky od sousedů, tentokrát si zabouchnou klíče v autě, fakt zábavná náhodná setkání.

IMG_0060

Podnikli jsme tu další neúspěšný pokus o navázání wi-fi spojení se světem (opravdu musí mít v kavárně zrovna dneska dovolenou?) a pomalu se smiřujeme s tím, že se naše životy odteď navrací k převaze analogu. Mobilní internet na španělské kartě je částečným řešením, o kvalitě jak v ČR ale zdaleka nemůže být řeč. Na to si člověk na cestách musí zvyknout. Pár týdnů to trvat bude, ale to nějak zvládneme. Jsme připraveni – ve výbavě nechybí ani Polaroid. Navíc Míla má s sebou kompletní ateliér a poslat můžeme všechno poštou (která snad neotvírá ani mimo siestu)..?!

Cestou na západ vstříc Asturias a majestátním vrcholkům Picos de Europa se ještě zastavíme v Santanderu. Ve městě dáváme trochu netradiční tour – přes kiterskou pláž, kde se člověk sotva držel na nohou a místní Ořechovku, pláž Sardinero s lagunama pro plavce a totálním bezvětřím, k majáku na Cabo Menor. Parádní stavba na super místě, úchvatný útesy, nekonečnej horizont a další kýčovitej západ slunce do sbírky. Zásek na několik hodin. Ještě setkání s kontaktem ze srpnové stáže – místňákem, co má neuvěřitelně dobrou angličtinu na místní poměry – dostáváme pár dobrých rad a vyrážíme klasicky za tmy na nový místo – mi amore Oyambre. Místo vln zas ale máme jen šutr.

Moribundus nás sleduje na každém kroku, stejně tak rozmary počasí – den jak stvořený na čaj v autě a knihu. My ale statečně pokračujeme v tour de playas, zapisujeme, dokumentujeme a já začínám snít už i ve dne o vlnách. Rutinu všedního dne si zpestříme návštěvou hřbitova (velmi osobitá architektura) a rozpadlého kláštera, na jehož zahradě se pasou divocí koně. Na jedné vesnické pláži narazíme na filmařskou stezku – ani nevím, jaký film že se to tam točil, určitě byl ale slavnej. Na Playa Vega potkáváme známý, co sem přijeli točit část dokumentu o českým surfingu. Téma na večer v baru u chlupatý hvězdy je nasnadě. První slivovice a balík Plzní padnou hned, jak jsme ostatně očekávali. Užíváme si horkou sprchu a za zvuků kravských zvonců zas pozorujeme hvězdy, tentokrát pozadí vévodí místo oceánu hory.

IMG_0319

Martja Written by:

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *