Podzim v Pyrenejích

Okresky od pobřeží směrem do Pyrenejí jsou samá zatáčka, serpentiny desítky kilometrů, pak třeba minutu rovina a zase. V jedný zatáčce jsme potkali stádo ovcí. V noci. Ty místo aby se obrátily na útěk ze silnice, tak se pomalu začly sunout po silnici, páč vedle cesty byly svodidla a za nima sráz dolu. Takže jsme uprostřed noci prostě hnali stádo třeba 200 ovcí po silnici, rychlostí chůze. Buhví, jak to bylo daleko, než mohly konečně uhnout někam ze silnice. Serpentinama jsme vyšplhali do mraků a neblo vidět na krok. Ve skutečnosti bylo vidět tak na dva kroky a čelovka tomu nijak nepomáhala. Našli jsme nějakej plácek u silnice, kde jsme zakempili a já se těšil, jak to tam bude vypadsat ráno, páč fakt nebylo vidět vůbec nic. Jen jak se kolem nás valily chuchvalce mraků. Rozdělal jsem grill a v tomhle větrnym mordoru jsme udělali kuřecí špízy. “luxus špízy session” – Tak to stojí v zápisníku. Fotka v úvodce je zrovna ve chvíli, kdy se mraky trochu rozestoupily a daly vytušit blízkej vrcholek.

Ráno docela překvápko, byli jsme v sedle mezi dvěma kopcema. Kopcema totálně zahovněnýma od volně pobíhajících ovcí a koní. Krása.

11850492_10206464991577844_5256062346621850677_o

Hovna, ovce, zvonce, koně, kopce, mlha – tak praví Martiny zápisník pro tento den. A je to tak. Z každýho směru vanoucí vítr přinášel zvuk zvonců, který mají ty pasoucí se zvířata na krku. Uplný ticho a jen zvonce. Klídek, pohoda. Ten zvuk by se dal poslouchat celý dny.

IMG_9200

Pokračujem dál a začíná honba za pitnou vodou. Jedem cestou, kudy vede jedna z poutních cest do Santiaga de Compostely, takže pitná voda by tu být měla, ale nenacházíme nic a když už jo, tak neteče. Omrknem moc pěknej kostel v Roncesvalles, což se nakonec ukázalo jako relativně historicky významná usedlost s velkym kostelem, ve kterym je ukryto několik relikvií nevim koho, ke kterým se člověk stejně nedostane, takže to je jedno. 🙂 Taky je pro hodně lidí Roncesvalles startovní místo na jejich Svatojakubský pouti do Santiaga, páč je v Pyrenejích téměř u Francouzských hranic.

Po cestě nacházíme nějakej ukazatel na Fabrica de armas de Orbaitzeta, tak tam jedem, páč “fabrica de armas” zní zajímavě. Nakonec tahle neplánovaná odbočka fakt příjemně překvapí. Mam rád neplánovaný zastávky a odbočky. Jsou to zarostlý ruiny opevněný usedlosti z 18. století, která sloužila primárně na výrobu kanónů, zároveň jako místo k životu pro lidi zde pracující. Měli tu vše potřebný, od pecí na tavbu kovů až po školu a hřbitov. Docela rozlehlý a zajímavý. Pod ruinama teče potok, jehož strop tvoří arkádová klenba.

IMG_9391

Kousek nad Orbaizettou při další neplánovaný odbočce nacházíme nějaký jeskyně pralidí. Není se čemu divit, kousek odtud je i profláklá Altamira. V těhle kopcích bylo to pravěký naleziště. Hezký bydlení měli pralidi:) Dneska jsou tu pastviny, občas nějaký stavení a všudypřítomný zvonce volně pasoucích se koní, krav a ovcí.

IMG_9358

Nejlepší jsou ale ostružiny v okolí. Ne kecam, nejlepší je otevřenej kostel v Orbaizettě, z kterýho si někdo udělal garáž 🙂 Koukáme portálem do kostela a stojí tam na férovku zaparkovaný auto a nějaký další krámy, tak si to fotim, když v tom přijíždí děda, kterej říká, že tam nebydlí, že si jen z kostela udělal sklad.

Pak se zas někam přesouváme až uplně v noci a samozřejmě zase bloudíme, resp nebloudíme, ale prostě jedem někudy někam, neznámo kam, neznámo kudy, stejně jako celou dobu. Je to dobrý, umožní vám to přijet nepřipravený na zajímavý místa, s kterýma jste dopředu nepočítali. Cesta nás zavede až k nějaký hodně povedený starý přehradě kdesi v lesích. Dělam pár fotek ze stativu a jedem dál na nějaký El Castillo, nevim, co to má být. Nějakej kopec asi.

IMG_9409

Kempíme na nějakym odpočívadle. Ráno se nám naskytne krásnej výhled na vrcholky Pyrenejí a ještě krásnější na okolní ostružiní, kterýmu se na odpočivadle, kde to lidi kvalitně hnojí při každý zastávce evidentně daří, páč je totálně obsypaný obrovskýma ostružinama. Naše potravinová záchrana pro tento den.

Vracíme se pak cestou kousek do Francie, odkud míříme zpět do Španělska do Pamplony nějakou historickou silnicí podél historický železnice, kterou lemujou starý mosty a nějaký strážní věže a tak. Všechno je tu historický. Celý Španělsko je historický. Každej šutr u cesty je tu historickej. Co mě fascinuje nejvíc jsou španělský několikaproudý fungl nový dálnice odnikud nikam, kudy nikdo nejezdí. A jejich prazvláštní způsob využívání místa, jak kdyby si španělé po tom, co postavili svoje historický usedlosti natěsnaný dům na domu na nějakých osamělých kopcích v krajině najednou uvědomili, že maj vlastně spoustu místa všude okolo a tak si svojí novější zástavbu rozhodli roztahat po okolní krajině na kilometry daleko. Takhle na mě působí krajina a osídlení ve vnitrozemí. Šíleně nahuštěný pahorky, kolem kterých jsou poházený osamělý baráky, jak kdyby je někdo náhodně rozsypal.

V Pamploně si místo tapasu dávam tradiční španělský pokrm – kebab. Maj tu hezkou radnici nebo co to je. Stejně tak ty úzký historický uličky. To je k Pamploně asi tak všecko, přejíždíme na Playa Laga, abysme si ráno konečně zas mohli zasurfovat. Playa je španělsky pláž.

Plumm Written by:

zemědělec

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *