Vařič je v knihovně

Život v obytňáku je skoro jako doma. Tedy za předpokladu, že se správně vybavíte. Až na cestě jsem zjistila, že na příští výlet to musí být líp. Někde to znamená míň – třeba v případě nákladu, který s sebou vezete. Jinde zase víc – třeba pokud se budeme bavit o velikosti či vybavení auta. Nakonec to ve všech ohledech znamená efektivněji – právě s ohledem na prostor, který máte k dispozici. Pokud se vypravíte na cestu v létě, můžete si dovolit spoustu věcí neřešit – a v klidu se roztáhnout i do prostoru kolem auta. Co když ale podmínky nebudou ideální a bude třeba mrznout, nebo pršet? Nebo se budete potřebovat odněkud rychle hnout?

Před odjezdem jsme dost přemýšleli o nějakých vylepšeních v autě a taky vybavení, co s sebou povezeme. Nechala jsem od kamaráda vyrobit skříňku, ale ani to nestačilo. Když jsme dali dohromady všechny ty sportovní potřeby a příslušenství, základní kempingovou výbavu, nutnou elektroniku, nějakou tu lékárnu a trochu jídla a oblečení, zjistili jsme, že se stejně nevejdeme – budeme muset každý den překládat. Chyba číslo jedna. Berte s sebou jen věci, co se vejdou do nákladních prostor. Žádný surfy v posteli, ani skejty v kuchyni.

Hned mě napadalo, kolik z tý tuny věcí, co sebou vezeme, nakonec nebudeme potřebovat. A byla jsem nakonec dost překvapená, že jich nebyla většina, i z toho, co přesně jsme nevyužili. Hamaka a projektor – hlavní hvězdy našich letních výletů – jsme tentokrát v autě jen překládali. To jsou věci, který se do zimy úplně nehodí. Jak jsme zvyklí na ty naše všudypřítomný lesy, nenapadlo nás, že třeba u oceánu bude problém najít vhodný stromy na pověšení hamaky. Malířskou krabici jsem brala celou cestu jako samozřejmou součást Mílova arzenálu, domů se nakonec vezla myslím úplně kompletní. Třeba outdoorovej ateliér vychytáme na další cestě.

Během cesty se naštěstí některé věci samy tak nějak usazovaly. Samy o sobě. Prostě se vždycky ukázalo, kde musí být. A tak jsme tahali denně rýč z knihovny (protože tam byl nejvíc po ruce), vajíčka vozili mezi předními sedadly (nejmenší pravděpodobnost, že někam poletí), plyn na vaření skladovali v helmě (protože tam dobře držel). Záclonky jsme zcela funkčně nahradili prádlem, které najednou nepotřebovalo skříň. Klíčovou roli sehrály háčky a ducktape – zjistili jsme, že není nic, co by se nedalo pověsit nebo přilepit! Na příští cestu si určitě ještě pořídím pilku na železo, abychom se mohli sami vysvobodit ze zamčeného parkoviště (což se nám stalo hned několikrát).

Co nám v autě chybělo? V podstatě bych si to představila jako pracovně-kuchyňský kout s kvalitním posezením a rychlým internetovým připojením, který poskytuje dostatek soukromí. Prostě home office. Jinak si myslím nemůžeme na nic stěžovat. I když, bylo by taky fajn, moct se třeba občas doma i jen tak postavit. To spolu ale stejně souvisí. No prostě trochu víc prostoru by neuškodilo. To každodenní překládání auta už je občas ubíjející. Znáte takovej ten okamžik, kdy přijdete domů a jen upadnete do postele nebo na gauč? Tak to tady nepřipadá v úvahu.

Pokud teď přemýšlíte nad tím, kolik prostoru a věcí ve svém životě potřebujete – vřele doporučuji shlédnout ještě tento film: My Stuff.

Martja Written by:

Be First to Comment

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *